Péče o památky

Informace majitelům historických domů v Městské památkové rezervaci Kutná Hora:

Vážená paní, vážený pane,

jste vlastníkem historického domu v městské památkové rezervaci Kutná Hora a Váš majetek je tedy součástí světového kulturního dědictví. Druhé nevýznamnější historické město naší republiky má statut MPR již od roku 1950, respektive 1961 a v prosinci 1995 bylo jeho historické jádro zapsáno i do seznamu UNESCO. Dostalo se mu tak nejvyššího možného světového ocenění. To je zároveň kromě vyznamenání  i čestným a prestižním závazkem.  Prohlášení však není  trvalé, tedy nemusí jím za určitých nepříznivých okolností být navždy. Je závislé na celkovém stavu památky, který je pečlivě sledován. Záleží tedy pouze na nás, zda si tento významný titul dokážeme udržet.

Podmínkou přitom je, aby naše město zůstalo jako celek i jako soubor  jednotlivých součástí zachováno. Jeho dnešní výsadní, obdivované  a zároveň i záviděné postavení je tak z části závislé i na Vás a na Vašem přístupu. Přitom platí zásada, že všechny články městského organismu jsou i přes rozdílný charakter a velikost stejně hodnotné. Nelze zde jeden nadřadit jinému a v tomto chápání má i nejmenší městský dům stejně důležitou úlohu jako třeba chrám svaté Barbory nebo Vlašský dvůr.

Stále více je pak hodnoceno zachování původního detailu a autenticita památky je brána za samozřejmost. Jsme svědky toho, jak   rychle  ztrácejí oblibu jiná místa, která neúměrným vývojem v poslední době svůj charakter  ztratila a postupně se stala spíše jen maketou  památky původní.

Dovolte, abychom Vám předložili některé základní informace ve snaze pomoci vyvarovat se zbytečných nedorozumění a chyb. Jsou to pouze stručně a heslovitě podané zásady, kterými se pokusíme charakterizovat  péči o památky. Všem nám záleží na jejich osudu a dalším zachování pro budoucí generace, které jejich hodnotu nepochybně ocení ještě více, než my sami dnes.

Historická stavba má kromě jiného i své určité zvláštnosti.

Její charakter odpovídá způsobu, jakým byla vybudována. Svoji roli zde mají i vlastnosti materiálů, z nichž je vytvořena. Málokdy se přitom stávalo, že by stavba nebyla kvalitní a trvanlivá.V těchto dobách bývalo poctivé řemeslo pravidlem a trh byl schopen potřebnou úroveň udržet. Používané materiály byly přírodního charakteru, podle dnešního hodnocení bychom je mohli označit za vysoce ekologické. Byly vždy dobře vyzkoušené a prověřené, při stavbě domu nezbýval prostor na riskantní experimenty. Tehdejší pracovní síla nebyla sice na naše současné poměry příliš drahá, přesto nebývalo zvykem s ní plýtvat. Jednou zhotovená věc, tedy i stavba, musela sloužit spolehlivě, bez zbytečných dalších nároků a to po co nejdelší období.

V takto postaveném domě běžně prožilo svůj život několik generací jeho obyvatel a většina z nich byla se svým prostředím velmi spokojena.

Žila v poměrně příznivých podmínkách a neznala naše současné problémy s pobytem v prostorech znehodnocených použitými zdravotně závadnými materiály, jako jsou některé plasty, fenolformaldehydová lepidla a další používané chemické látky, nebo i problematický železobeton. V tehdejších domech  se zřejmě neprojevovaly dnes tak dobře známé vedlejší vlivy na lidský organismus. Nesporné je příznivé působení na psychiku obyvatel v této zástavbě „lidského" měřítka, to ostatně známe a využíváme  i dnes.

Je pravdou, že naši předkové si stejně jako dnes my potrpěli na pohodlí.

Neměli zájem žít v nepříjemných podmínkách a jejich nároky postupně stoupaly. Všemi svými silami se proto snažili, aby jejich domy byly krásné  a příjemné na bydlení. V tomto směru byli možná minimálně stejně tak úspěšní, jako jsme my nyní. Samozřejmě existovaly odlišné požadavky na komfort v oblasti hygieny, myslíme tím to, co dnes nepřesně nazýváme sociálním vybavením  domů. I zde však docházelo k vývoji a náš současný standard není věcí zcela novodobou. Jen málokterý starý dům má přitom tak nešťastnou vnitřní dispozici, aby v něm nešlo rozumným a citlivým způsobem toto  zařízení vybudovat podle dnešních požadavků.

Zástavba historických měst vždy tvořila harmonický celek.

V něm postupným vývojem vzniklo prostředí umožňující odpovídající život pestré skladbě obyvatel, ale zároveň zachovávající každému z nich potřebné soukromí. Tím se liší od obytných komplexů budovaných námi v posledních letech, známých a kritizovaných zejména pro svoji nedostatečnou schopnost vytvořit skutečný a plnohodnotný domov.

Jednotlivé stavby většinou dobře odpovídaly zdejším klimatickým podmínkám i způsobu života, při jejich budování byly uplatňovány a využívány dlouhodobě získané zkušenosti.

Jsou to ale zároveň objekty, které vyžadují určitou soustavnou péči, je to podobné jako například u zahrady, i když charakter a rozsah této údržby je samozřejmě zcela jiný.

Závažné následky mívá zanedbání této povinnosti, které bývalo v posledním období téměř běžné. Velkou chybu ale může na druhé straně způsobit i dobře míněná snaha provést úpravy takové, které by nutnou a celkem jednoduchou údržbu dokázaly nahradit a jako obtížné  povinnosti se jí zcela zbavit. Bývají to zásahy, při nichž se snažíme vlastnosti zdánlivě nepraktických a nedokonalých starých konstrukcí vylepšit zpevňováním, utěsňováním, impregnací a podobně. Takový razantní a většinou i drahý zásah zpočátku funguje bez zjevných nedostatků, ale následně zpravidla dochází ke ztrátě rovnováhy působení a někdy i  k nenahraditelným škodám. V každém případě je tento způsob  ve srovnání s  přirozenou a v podstatě nenáročnou základní péčí zcela nesmyslný. Zde samozřejmě nemáme na mysli skutečně nutné a potřebné úpravy, které jsou vzhledem ke stáří a stavu některých silně opotřebených konstrukcí nevyhnutelné. Máme však zkušenost, že právě takové zásahy bývají často přeháněny a nutný rozsah bývá několikanásobně překročen.

Každý zamýšlený zásah je lépe předem dobře a důkladně uvážit a znovu rozmyslet.

Pokud se přitom vyskytnou určité nejasnosti, je výhodnější a většinou i méně riskantní práci raději odložit. Nedocenitelná je zde rada odborníka, přitom ale máme na mysli takového, který má s řešením daného problému skutečně dobré zkušenosti. Ač je to paradoxní, výuční list příslušného oboru a někdy ani sebedelší praxe zde nemusí být dostatečnou zárukou potřebných znalostí a zejména citu, který vždy stará stavba vyžaduje. Charakter většiny řemesel se podstatně změnil a zejména uplynulé období na nás zanechalo své stopy.

Opatrně bychom měli přistupovat zejména k použití nových materiálů a technologií a to nejen těch, které byly vyvinuty pro novou výstavbu.

Řada z nich není dostatečně prověřena a přitom platí, že například laboratorní zkoušky bývají dosti odlišné od skutečného působení na místě. Pro ilustraci je dobré se podívat na vývoj trhu kolem nás, kde podstatná část dříve vychvalovaných výrobků musela být po několika málo letech nahrazována novými a nyní již „ určitě dokonalými "  atd. atd.

Musíme si uvědomit, že ze starého domu nelze nikdy vytvořit novostavbu.

Takové náročné úsilí vede nejspíše k rozpačitému konci, kdy výsledkem je „ cosi " na polovině cesty . Často bývá takto vytvořen dům, který již nemá kouzlo a výhody původní historické stavby, ale také nezískal zamýšlené vlastnosti požadované od moderní budovy. Je tedy určitým hybridem, v němž je beznadějně ztraceno množství v podstatě  zbytečné práce a peněz. Proto je lépe se hned v začátku rozhodnout, zda  chci a dokáži žít ve starém prostředí se všemi jeho znaky i včetně jistých drobných omezení, nebo zda toužím po bydlení v novém domě. Tedy zda chci rozumně opravovat a nebo raději stavět na volném pozemku, bez pro mne zbytečných problémů.Je to sice extrémní řešení, které bude užito snad jen výjimečně, ale mohu si tak ušetřit řadu pozdějších starostí. Mé  rozhodnutí pro první a lepší  způsob by měla usnadnit i skutečnost, že Kutná Hora je považována mezinárodní kulturní veřejností za jedno z  nejvýznamnějších míst světa. Dílo, které takto vytvořím, bude posuzováno mnohem přísněji, než stavby na jiných místech. Přiměřené využití historického objektu s jeho uvážlivým a citlivým přizpůsobováním současným potřebám je tedy z hlediska památkové péče tím nejvhodnějším způsobem jeho ochrany, ale je zároveň i velice ekonomické.

Stejně tak je nutno respektovat dochovaný objem historické stavby.

Takový požadavek ale může být pro vlastníka obtížný. U běžné zástavby je sice její rozšiřování a zvyšování celkem obvyklé, ale v  prostředí městské památkové rezervace se pochopitelně jedná o zcela odlišnou situaci. Je třeba si zde uvědomit, že momentální zisk jednoho z vlastníků, dosažený na úkor změny prostředí památkově hodnotného celku, znamená ve svém důsledku mnohem vyšší celkovou ztrátu.

Kulturní památka není nikdy chráněna pouze ve své vnější podobě, tedy jako „skořápka".

Naopak její nedílnou součástí  jsou všechny konstrukce a detaily, včetně těch, které mohou být dosud skryty. Předmětem hodnoty tedy není  pouze například průčelí domu, případně jen jeho výzdoba. Je to tedy celek se všemi svými součástmi, v původním rozsahu a zejména ve své původní hmotě. Naše země je přitom dobře známa a oceňována za skutečnost, že zde lze dosud spatřit památky zachované v takové kvalitě a rozsahu, jak je v podobných evropských zemích již vzácností.

Soukromý majetek je podle Listiny základních lidských práv a svobod nedotknutelný.

Ve stejném dokumentu je však též zakotveno důležité ustanovení, že majetek zároveň zavazuje, logicky jsou tím chráněna i práva společnosti. Kulturní dědictví je skutečně zájmem nás všech a také máme jako jedna z kulturních zemí povinnost toto své bohatství chránit. Být vlastníkem kulturní památky je chápáno jako čest a postoj k její ochraně signalizuje úroveň kulturní vyspělosti.

Být majitelem kulturní památky v tak krásném a významném městě, jakým je Kutná Hora, je z mnoha důvodů záviděníhodné. Je to však i postavení, k němuž je nutné mít i odpovídající vztah a pocit odpovědnosti. Vlastnictví je přitom právo, nikoliv povinnost. Pečovat dobře o historický objekt je zodpovědný a někdy i nelehký úkol. Námaha je však vyvážena řadou výhod a užitek, i když pouze nehmotný, vyplývá i pro veřejnost, tedy obyvatele a návštěvníky našeho města.

 

V případě jakýchkoli problémů nebo nejasností máte právo žádat o radu nebo pomoc, prosíme, využijte této možnosti. Obraťte se proto na následující místa :

  • Nadace „Kutná Hora – památka UNESCO", Šultysova ulice č. 167
  • Památkový ústav středních Čech v Praze, Sabinova ulice č. 5, Praha 3 – Žižkov
  • Detašované pracoviště v Kutné Hoře, Šultysova ulice č. 167

Program regenerace - závěrečné zprávy

Závěrečná zpráva 1995  |  2 138.09 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 1996  |  1 268.90 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 1997  |  6 722.04 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 1998  |  7 260.69 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 1999  |  6 303.45 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2000  |  2 860.37 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2001  |  6 565.75 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2002  |  7 133.19 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2003  |  7 739.41 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2004  |  5 855.52 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2005  |  4 758.47 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2006  |  678.78 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2007  |  1 704.21 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2008  |  2 430.07 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2009  |  5 594.52 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2010  |  5 422.35 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2011  |  7 769.74 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2012  |  29 132.57 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2013  |  27 815.11 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2014  |  23 855.97 kBpdfpdfZávěrečná zpráva 2015  |  23 840.08 kBpdfpdf